JEŠTĚ
Ještě zcela nezapadlo
ještě ne tak dočista
ještě přijde očista
ještě srdce neuvadlo
jak květina za továrnou
ještě máme duši tvárnou
ještě mladí stárnou
před mlhavými zrcadly
ještě staří nezmládli
Poems
HOUPAVÁ POHÁDKA
V tónech jarních bdělých vod
lidská srdce nacházejí
onen slastný němý doprovod
fanfár, jež ti hrejí
Když léto vychladne s poslední tůňkou na řece
trpká duše nevnímá a tělu chce se spát,
byl bych věru rád, ale přesto přece
cítím nesplněnou touhu milovat
Otevírajíce sladké brány snění
truchlíce sebou v sobě sami uvěznění
a za nimi jak malíř s deštníkem vybarvil se
podzim A uklonil se
Jen on sám a pouhopouhý
a já cítím nesplněné touhy
Však bolest to není, ba ani hlad
já zkrátka jsem jen toužil milovat
Ne, to není ohnivý mužík co lepí se ti na kabát
to jen slunko podzimní ještě trochu pálí
V dobách, kdy cizí je i kamarád
a rozum prchá, mizí v dáli
Ach ano, ty stromy
perou se o zázrak co každičký den
a my jen dál bijem hlavou o dna sklenic
s harmonií, která páchne
jako kniha o nebeské harmonii duše,
kterou tajně čteme a ukrýváme
v šuplíku kancelářského stolu.
Až pojednou osud sám
pohltí tě svými falešnými trumfy,
ty nevzdorujíc odhodlán odevzdat se podzimu
pokusíš se utéct a budeš
potichu věřit, že rychlé a prudké emoce
přemohou škůdce v našich hlavách,
-už dávno zneužívá jejich rozum.
Tam, kde civilizace
páchla na každým
kroku,
voněly kanalizace
na každým
rohu
Toulavá zvířátka postižená rozumem
zbloudilá nicotou v pojmech číselných
nevinná telátka v citech těžko čitelných
Houpavá pohádka neslyšných zvonů Sen
bezduchých
A my jen dál bijem hlavou o dna sklenic...
HOKEJOVÁ
"Jsme zemí piva a hokeje
a je nutno tento status udržet"
napsal ministr kultury pro MF Dnes
Jo a taky
"kdo neskáče není Čech"
říká se
Tak o co bych se sakra snažil
vyčpělý básně
úvahy o lidskosti
o smyslu tvořivosti
o Kristu
a bůhví o čem ještě
ale
s trochou fantazie
z tý španělky ňákou hokejku udělám
a starý brusle na půdě se taky najdou
Pro začátek dobrý
vždyť
ani Masaryk, Smetana, Mácha a ti všichni
nebylci velcí bruslaři
Tak hoď tam škopek
povyskoč si
a Čééšíí do tohoóó!!!
CESTA KOLEM SVĚTA ZA JEDNO RÁNO
Už coby dítko malé
mírně i okázale
cítko toužil jsem po dálkách
doposud ale
nebylo mi přáno
Však za nejedno osudné ráno
(to už mi jazyk šlapal na paty)
já prošel Bílé Karpaty
(a jen zřídkakdy se chlubím)
zřel kaskády atlantických hlubin
čekal jsem jen kam mne touha zanese
v amazonském já se toulal pralese
bylo v něm však hrozné vedro
vyplout ven se mi nepovedlo
Tak jsem za pomoci čínských hůlek
rozdělil svět do dvou půlek
Nu a pak jsem přeručkoval rovnoběžky
(kdepak jen pochodoval pěšky)
Dlaňmi obejmul šišatou ze-mě-kouli
ozářil dva póly co na mě koulí
dívenka průhledná jak korálek
a já vůl chtěl skákat do dálek!
Když jsem pak stisknul ti ruce
hned s radostí ucítil srdce
z moře slov a vět mě lovil sám dech
pak jsem se zved a zatopil v kamnech
BÍLÁ PANÍ
Všechno se ztrácí
v bílu.
Nemáš práci nemáš
sílu.
Vše jen v bílu se ztrácí
ve sněhu.
Už odlétli i ptáci
pro něhu.
Chlupaté větve bříz
jak ocásky kočičí.
Co nevidět se ponoříš
do lásky. Totiž,
čí?
Líbezný blázen malíř
maluje mráz.
Odlesk skla a talíř
je prázdný.
Jen hebká a ledová
nicotná zima,
ta zima samoty.
Já si nalévám
trpkého vína.
A co Ty?
Ostrý sluncesvit a kostry
obalené v bílu.
Tolik chce se žít a prosit
boha. Jen ne
víru!
Page 6 of 7