Versifying. Idealist. Troubadour. Rebel.
Svléká se noc
hezká je moc
když nezchází nám
dětská víra
Při deckách vína
strach a špína
a tma
Nebeská vina
ach ta je jiná
ať má
korále z křídel
a z démantů háv
a noc jako příděl
půlnočních zpráv
Svléká se noc
hezká je moc
když nezchází nám
osudem nastražené hlasy
Ještě doufám ve víru a hledám smutek krásy
Nechtěl brouka v revíru Ženám utek Hrál si
a pudem vína naléval si
Kleště z papíru Zoufám Růže asi vskutku
Ještě ve víru doufám touže krásy smutku
Pojď, půjdem spolu Někam do zármutku
Z papírových dolů přineseš mi hrudku
celou ze zlata
Ztrácím rozum Píšu v mátohách
Zvláštní je dům Noční obloha:
černá komnata
Jako dvě černá koťata co loví spolu v nocích
jako dívka buclatá jež kroutí sebou v bocích
lovíme se s vášní
Čím to, že nás spoutal hřích
Proč ve věcech tak normálních
bojíme se zvláštních
V hřejivém plášti novodobých existencí
jsme tak zvláštní a navýsost tak tencí
Je to jako droga ono slastné opomíjení
jenom ti ji prodá kdo šťasten po ní není
Na život ji svěří a v rakvi vezme zpátky
v marnivosti věříš na přelíbezné řádky
Hladem zatracené časy
Tepe toulkám ve vínu a nikam neutek Dá si
Dítě touhám ke klavíru žehá ruce v záslib
Kradem omlácené trasy
Takhle zle
dlouho už mi nebylo
Ty vylezlé
cáry Slunce zdobilo
Němá řeč němých tváří
vždy za úsvitu září
V ní vzdáme díky žití
než promluvíme řití
Slyšet je lhát o cítění v necitu
cítit je psát slyšení o věcích tu
Vyhaslé tváře zpěvem němé křičí
Svatozáře šelem ve mne ničí
tím něžným
jedovatým splínem
mé vím nevím
Zapíjíme vínem
cokoli
co
přebolí!
Nebe
krev
a zeleň
jako kobylka mezi dvěma cvrčky v poli
Tak slastně trpící těla šípků
v aleji jeřabin
Nebe je podzimní
ze sazí do šeda
Ten kdo nic nehledá,
odchází
do šeda ze sazí.
Nachází,
kdo hledá.
A je to zase ta zpívající víla
co mi drze šeptá verše do ucha
Ona dáma která probudila
mé ruce Ta divná předtucha
pochybné pravdivosti psaní
a všeúnavné snahy plout
Ano ta víla! Ta lodní paní
nechce nás obejmout
Ani za svítání
by nedopustila
ta ropucha
zakousnout
a vyplivnout
Kafe
startky
kostel klášter
holubi
nebo hrdličky to je jedno
kocovina
Kuřák hledá oheň
básník
leda tak do muzea
vytržen z krajiny dětství
vrací se a pláče
na schodech kde už jen ti holubi
ho slyší ale
vystydlo mu kafe
a tak hledá oheň
aby si vykouřil svý ráno
kdy samota je to jediné
co holubi hrdličky
i Krevkavci
dokážou vnímat
Page 3 of 7