Větrné mlýny

Ó Praho, ty zas bolíš,

jako prázdný řádky.

Zas na rozcestí stojíš

a zlá je cesta zpátky.

 

Proč zas Želivskýho,

Smíchov tam a zpět

Když jsem ti moh’ zpívat

tolik krásných let.

 

Celej den jsem bojoval

s větrnými mlýny

a zpíval, co slova jsou

a co jsem to zač?

Celej den jsem bojoval

a snad už vyhoví mi

zase slyšet hudby pláč.

 

Zmítá se minulost,

klíčovou dírkou se dívá.

Zbývá dnů ještě dost,

tak odpusť mi, že zase zpívám….

 

… že sedm let jsem bojoval

s větrnými mlýny

hledal, co slova jsou

a co jsem to zač?

Sedm let jsem bojoval

a teď snad vyhoví mi

zase slyšet hudby pláč.

 

Zmítá se minulost

nad vltavskou bárkou už svítá.

Zpívám ti pro radost

a tak tě příteli vítám!

 

Tolik jsem tě miloval

tys’ nesnesla mý stíny.

Já hledal, co slova jsou

a co jsme to zač?

Tolik jsem tě miloval

teď bez pocitu viny

zase slyším hudby pláč.

 

Zmítá se minulost,

vltavská bárka se kývá.

Zbývá snů ještě dost

-kývá se, ale je živá.

 

Sedm let jsem bojoval

s větrnými mlýny a našel,

co slova jsou a co jsem to zač.

A ty, co jsi mě kádroval,

ze svý nuzný špíny,

neuslyšíš hudby pláč.

 

Celej den jsem bojoval

s větrnými mlýny...