V. I. T. R.

BĚŽÍ ČÍČA ULICÍ

Běží číča ulicí,
ocasem si kroutí.
Běží, běží a cítí,
co mé srdce rmoutí.

Běží číča po střeše,
ku měsíci vzhlíží.
Běží, běží a nese,
co mé srdce tíží.

Běží číča ulicí
a vidí tolik střech.
A kocoury sedící
na starých komínech.

Běží číča ulicí
a vidí tolik střech.
A hřeby času píšící
po voprýskaných zdech.

Běží číča ulicí,
ocasem si kroutí.
Běží, běží a cítí,
co mé srdce rmoutí.

Běží číča po střeše,
ku měsíci vzhlíží.
Běží, běží a nese,
co mé srdce tíží.

Počkej číčo, nechvátej,
vezmi mě tam s sebou.
Život můj je zavátej,
chtěl bych býti tebou.

Počkej číčo, nechvátej.
Sotva lapám dechu.
Dej mi život devátej,
vezmi mě na střechu!

CHTĚL BYCH LÁSKO TEBE

Chtěl bych lásko tebe,
protože se mi líbíš.
Chtěl bych lásko tebe,
protože tě mám rád.

Seslal mi tě sám Bůh z nebe,
andělskými očky vzhlíš.
Chtěl bych lásko tebe
a teď honem uvař, už mám hlad.

Chtěla bych miláčku tebe,
jsi tak vtipný a moudrý.
Chtěla bych miláčku tebe,
jenom tebe, tebe jen.

Seslal mi tě sám Bůh z nebe,
ale ani on není tak dobrý.
Chtěla bych miláčku tebe,
barák, auto, pak bazén.

DOTEK SE ZTRÁCÍ

Dotek se ztrácí v dáli,
v pátek se vládci smáli
nám.

V sobotu planý sliby,
co že by bylo kdyby
já

Ref:

Jsem posel vší viny.
Nedělní den
Jsou pondělní stíny.
Pondělní noc
je ozvěnou zítřka.
Zatěžko myslet
na zadní dvířka.

Jen když si namažem kapsu,
několik panáků chlastu
nalijem do zmáčených hrdel.
Agresi smažem na psu,
pár kroků od kolapsu
vystrčíme prdel.

Pod maskou umělosti
hloubíme tůně zlosti,
špulíme svršky neklamný.

S grimasou důvěrnosti,
žvatláme umě o cti.
Špinavý držky z reklamy.

Ref:

FEJSBUK

Kuk,
kuk,
kuk!

Je tu

FÉÉÉÉÉÉÉEJSBUK!

Kluk,
kluk,
kluk!

Jeden hééééééézkej kluk

už má taky

FÉÉÉÉÉÉÉEJSBUK!

Ale pozor(!):

Je to návykové
a leze to do soukromí...

...ale já už jsem takovej,

omlouvám se, promiň,
omlouvám se, promiň!

...

Look,
look,
look!

To my FÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉUUEEUEUEUEUÉÉ.......(?)

(!)

HRAJ MI, HUDBO!

Hraj mi hudbo,
i dnes v noci.
Pro mé oči zasněné.
Hraj mi valčík,
hraj mi pocit.
nekončící básně mé.

Hraj mi tenor,
hraj mi soprán.
Mnohohlasý alt i bas.
V usmířenou
vyjde z okna
luna. A s ní ďábel čas.

Hraj mi jemně,
hraj mi dlouze.
Operetu na spaní.
O lucerně,
lidské touze.
Kabaretu chlastání.

Hraj mi do tmy, hraj mi do sna,
hraj mi do spaní.
Tahle doba nelítostná
nemá pro mě zastání.
Tak jsem asi sešel z trasy
-hraj mi tvrdě, přidej basy
Ať mě kus tý krutý krásy
tahá za vlasy

Často mám pocit viny,
že nezabráním divadlu
lacinýho žvástání.
Spousta slov, žádný činy
a já podám ruku chapadlu
-už mám lístky na stání.

JESTLI MÁŠ ODVAHU

Jestli máš odvahu dobývat hvězd

Je zbytečné do písku vát

Až stát budeš na prahu vesmírných cest

Lidí tam nebudou zvát

A až tam přijdou

Nebudem si lhát

Smažu křídou

Slova nastokrát

Promlčená řevem němých úst

Je mi úzko

Když nedržíme půst

Jestli máš odvahu budovat měst

Zestárneš dřív než jsi mlád

Až stát budeš na prahu vesmírných cest

Lidí tam nebudou zvát

A až tam přijdou

Nebudem si lhát

Smažu křídou

Slova nastokrát

Promlčená řevem němých úst

Je mi úzko

Když nedržíme půst

JSEM RÁD

Na pole padlo

Podzimní slunko

Kluci a papíroví draci

Ztrácí se v mracích

Ospalé prsty Slunce

Hladí snopy slámy

V lukách rozestlány

Jsem rád

Že ráno vyšlo slunko

Jsem rád

Že můžu hrát

Jsem rád

Tak neplač moje strunko

Jsem rád

Tak akorát

I přes bolest žití

Konzumního hnití

Než jen bojovat a nežít

Pořád můžu věřit

Snad jsem nezahřešil

Když se na zítřek těším

Znaje jeho šrámy

Jsem rád

Že ráno vyšlo slunko

Jsem rád

Že můžu hrát

Jsem rád

Tak neplač moje strunko

Jsem rád

Tak akorát

Jsi část písně

Jsi část písně

kterou jsem nedopsal

Jsi motýl

co sedá na květy

Jsi část písně

kterou jsem nedopsal

Tu píšeš Ty...

MARIE

Zahraj mi, Marie,
na tesknou nótu.
Jak vymlácený schody vod kostela.
Zahraj mi árie,
vod plotu k plotu.
Jak jsi to chtěla.

Já jsem chtěl na Bretaň,
ty zůstat v Bayonne.
Peut-etre pas tout les temps,
nous deux et ton crayon.

Teď sedím v Dinanu
a volám: "Kde jsi?"
Odpověď dostanu:
"Bon voayage, merci."

MEDOVÍNA

Rve révy krev
rve břehy v řevu rybím
vře přeryv řeky vidin
il veut tres vite tres...

Had hlad má
a vrhla tma se

Má sestra samota
trhá masem

Eros stromu růstu
úst slovo lámá

Tvá máma smrt
strmá jáma

Tenata temnot
ne ta jemná sonáta z not

Rod utopických mravenců
cumlá krutost lidství v hrách

Plamen jedu v ledu krách
květy rdesna ve snách vrah

Ach ta jemná tajemnost
strachem oněmělá laská stáje

...A láska?

Ta je.

Taje!

MILEJ PANE BURŽOUSTE

Milej pane buržouste,
tak vám píšu psaní,
že mi stačí abych přežil
těch pár písní hrát.

Nos nahoru nenoste,
k čemu tohle lhaní?
Koukáte jak kdybych nebyl
na tom světě rád!

Každý máme ten svůj ráj,
zatemnělou hlavu sněním.
No a muziko, ty hraj,
na brzké rozednění.

Za svůj život platíme
stejně krutou daní.
K čemu vaše počítání
nálezů a ztrát?

Kam jdeme, nevíme,
plnej pytel zbraní.
A žádný slitování,
"nemůžeme stát."

Každý máme ten svůj ráj,
zatemnělou hlavu sněním.
No a muziko, ty hraj,
na brzké rozednění.

Celej papír dopisní
čítá tohle psaní.
Že jsem tady navěky žil
tisíckrát a rád.

Já dělám do písní,
žádný veršobraní.
Suchej rým jsem do nich vložil
víc než mnohokrát.

Každý máme ten svůj ráj,
zatemnělou hlavu sněním.
No a muziko, ty hraj,
na brzké rozednění

NADĚJE MÁ TĚŽKOU HLAVU

Jako když ptáci ve větru
roztahujou křídla
svázaná
tichou vírou
že snad doletí
snad až tam
kde hasne plamen vzdoru

Jeden příběh
jedno století
jeden flám
jedno sami
jedno spolu

A tak tím tiše proplouvám...

Svléká se
luna nad řekou
života
tou tvou
nepřecházej hráz
naděje s ní stéká

Naděje má těžkou hlavu
naděje má těžkou hlavu
naděje má těžkou hlavu
vínem

Až Fráňo k tomu splavu
až Fráňo k tomu splavu
doplujem anebo
nedohlídnem

Zhasla nám světla
miláčku
chtělo by se věřit
že voda má
jenom právě blbej proud
nadechnout
a proplujem to spolu
A když se zrovna nedá plout
tak vyzout
běžet bosí střepy k molu

A tak tím tiše proplouvám...

Svléká se
luna nad řekou
života
tou tvou
nepřecházej hráz
naděje s ní stéká

Naděje má těžkou hlavu
naděje má těžkou hlavu
naděje má těžkou hlavu
vínem

Až Fráňo k tomu splavu
až Fráňo k tomu splavu
doplujem anebo
nedohlídnem

Naděje je jako ryba
uvězněna ve svých chybách
naděje je nedopitej džbánek

Okno, co se nezasklívá
slepec se z něj na svět dívá
naděje je prodoufanej spánek

Jako když ptáci ve větru
roztahujou křídla

NAŠE MÍSTO JE NA ZEMI

Zůstali jsme sami,

jako prázdný chrámy.

Jako dvě lodě

na vodě.

Jako písně

o svobodě.

Naše místo je na Zemi,

létáme s pláčem do vesmíru.

Láska je pokryta sazemi

a černá je hladina míru.

Ref.:

Vesele si broukat,

uvítat písní nové ráno.

Co na nás z nebe kouká,

to přijde samo.

Snad

přijde samo.

Jistojistě však zdá se mi,

že není třeba hledat víru.

Tu prostě máš,

to se nezmění.

zapitej inkoust do papíru.

Ref.:

NECH OČI ZAVŘENÝ

Nech oči zavřený,

ať je pravda krásná.

Nech oči zavřený,

ať vítězí cit.

Nech oči zavřený,

ať očista je spásná.

Nechej je zavřený

a nepřestávej snít.

Můžeš utýct do města,

můžeš utýct na venkov.

Doba je hrozná,

ale před životem neutečeš,

děvenko.

Budoucnost je nejistá

a minulost na tečku.

Za právo se rvi,

ale před sebou neutečeš,

chlapečku.

Nech křídla rozpjatá,

aspoň na pár vteřin.

Nech křídla rozpjatá,

a rozrážej vzduch.

Nech křídla rozpjatá,

já tolik pevně věřím.

Nechej je rozpjatá

neboť víra není bůh.

NO TAK

Je mlhavý ráno

Podzimních běd

Sklenka vína nedopitá

Je na nebi psáno

Tisíce vět

A žádná tě neuvítá

No tak se ptám

A co ty ptáci no ty

Co mají křivý noty

Na drátových osnovách

Jak snová chiméra

Zbytek vína od včera

Z nekonečnýho večera

vyteče ráno

No tak se boj

No tak běž no tak

Uteč někam

Jak včelí roj

Křivá věž

Já na tě smutně čekám

Je mlhavý ráno

Podzimních běd

Sklenka vína nedopitá

Je na nebi psáno

Tisíce vět

A já je všechny nepochytám

Ó VILLONE!

Ospalá je pláž.
Nedělní slunce hřeje.
Svých listů beznaděje
se ptáš:

Ó Villone, bratře!
Kam jen ses mi poděl.
Malíř múzu natřel
a v igelit ji oděl

Ó Villone, brachu!
Tenata čpí hrůzou.
V bleděmodrém nachu
slzy nepomůžou

Kolik tváří máš?
Schovaných v tůňce, kde je
zrcadlo, které kleje
tu tvář.

Ó Villone, bratře!
Kam jen ses mi poděl.
Malíř múzu natřel
a v igelit ji oděl

Ó Villone, brachu!
Tenata čpí hrůzou.
V bleděmodrém nachu
slzy nepomůžou

Ostrov Kanibalů

Já měl jsem jednou takovej

divnej sen

Bylo to zvláštní - pár

podivnejch snílků

si přišlo vyměnit

nově pořízené masky

Slunce si nasadilo brejle s UW filtrem

a zvědavě nahlíželo

Jak tlupa opilých herců

hrála o prostitutce

a sedmi trpaslících

Střízlivost byla vyjímečnější

než sama Fata Morgana

Já měl jsem jednou takovej

divnej den

Z prohořelých mozků zbyl jen popel

potřebný na zahnojení

dalších přetvářek

Lidé chodili po čtyřech

bankovkám narostly nohy

Tak pobíhaly a hnojily

čerstvě zasazenou nemoc

Zatímco city vodpouvaly

parníkem s pirátskou vlajkou

na Ostrov Kanibalů

Tak vyndejte skalpel

bude se večeřet

PROHNILÁ HŮL

Stál týpek na rohu
a byl vopilej
a jeho múza kolem šla.
Stál tam už hodinu
a nebylo mu hej
zjistil, že asi křivě šláp.

Nechci vaše nízký ceny
a jahody v zimě.
Na hoďku do solárka venku tuhej mráz.
Když bráním se a zuby cením,
tak jsem asi divnej,
nebezpečnej, prostě pod obraz.

Teď už myslet nemusíte,
my myslíme za vás.
Udělejte si pohodlí.
Ale jestli to zkusíte,
strčíme vás za pás.
Pak bychom se přece dohodli.

Já za to nemohu,
naději mi dej.
Odpoutat všechna želízka
Na cizí předlohu
zverbovat mě chtěj.
Bych tančil jak kdo zapíská

Bezstarostná hypotéka
nikdy než teď právě.
Tuto šanci nelze promarnit.
A hodnota člověka
je rovna hovna v trávě
-začni makat přestaň doma hnít.

Co je to za kecy,
když na polích jsou krysy
a mlha hubu votvírá.
Už nebaví mě poslouchat to
"tehdy, dávno, kdysi."
O prohnilou hůl se opírat.

SKEPTICI V DUCHOPRÁZDNU

Na papír napsal jsem si pár slov,
jak se mi zalíbilo.
Pak přišel znalec, řekl to schov',
tohle už tady bylo.
Triko měl žlutý - "Never I love"
z něj na mě zasvítilo.

A co vy, pánové,
co vy vytvoříte?
Z principu prostopášní
exhibicionisté.

Skeptici v duchoprázdnu
maj studnu prázdnou
a nikdo vodu nedolejvá.

Jako když čápi
krouží nad krajinou
tak múzy slouží,
nevyhynou!

Jako když čápi
krouží nad krajinou,
tak múzy slouží,
nepřestanou.

Opakovat je básníkův rov,
tohle už tady bylo.
Zapomeň na knihy , rádio "off"
- to tě ovlivnilo.
Umění je jít rodit na hřbitov
- to je nový dílo

A co vy, pánové,
co vy vytvoříte?
Z principu prostopášní
exhibicionisté.

Skeptici v duchoprázdnu.
Skeptici v duchoprázdnu.
Skeptici v duchoprázdnu.

STUDENTSKEJ ŽIVOT

Studentskej život.
Prsty vod strun zvohejbaný.
Studentskej život.
Včera noční, ztítra ranní

směna ve fabrice.

Studentskej život.
Prsty vod strun zvohejbaný.
Studentskej život.
Někdy voprus, milá paní,

milí rodiče!

Pořád unikám
vzhůru do nikam.
Pořád utíkám,
ani nevím kam.

V jiný dimenzi
na oběd do menzy.
V silný averzi
šetřím na penzi.

Studentskej život.
Prsty vod strun zvohejbaný.
Studentskej život.
Stresem narušený spaní.

Silný caprice.

Studentskej život.
Parametry předepsaný.
Sudentskej život.
Prý neplatičů daní.

Po zemi plazí se.

Ta paní za sklem
vypadá zhasle.
Neřeknu nashle
dokud sklo nepraskne.

Sedí za kasou
s tupou grimasou.
S očima v sloup,
že bys je vydloub.

SVOBODA

Tak jak nám podzim ustlal

já všechno zlé jsem ustál

a schoval rozum pod listí

Tak jako vítr v polích

pomyslím na cokoli

i v kraji plném závisti

Svoboden jsi v sobě sám

a je jedno kudy kam

kdy a jak chceš dojít

V okolí nic nenajdeš

ať je slunce, ať je déšť

ať třeba obojí)

Jak ryby v kalné vodě

hledáme vinu v době

a sebou jsme si nejistí

Trnouce v mrtvém bodě

voláme po svobodě

-snad nám ji konzum zajistí

Svoboden jsi v sobě sám

a je jedno kudy kam

kdy a jak chceš dojít

V okolí nic nenajdeš

ať je slunce, ať je déšť

ať třeba obojí)

VE VYHNANSTVÍ

Ve věčných pouštích

vyhnanství mého,

zanechej stopu,

napiš mi jméno.

A pošli jej po větru

na křídlech albatrosů,

až na věž kostela,

kde náš čas letí,

i když netak docela.

Ref.:

Buď se mnou příteli,

v dobách hezkých, ba i zlých.

Na smrtelný posteli,

netvrď mi anděli,

že jsi zpych.

Na cestách, necestách,

ne, že bych ti nepomoh'.

já tulák po hvězdách,

ztracenec, neznaboh.

Budeš-li, věčnosti,

ke mně milosrdná

a moje proměna

přetaví se v píseň...

Dal bych ti cokoli ze své lodi,

jenom ne plutí.

Tak vítej na palubě

věčného pnutí.

Ref.:

Ref.:

Větrné mlýny

Ó Praho, ty zas bolíš,

jako prázdný řádky.

Zas na rozcestí stojíš

a zlá je cesta zpátky.

Proč zas Želivskýho,

Smíchov tam a zpět

Když jsem ti moh’ zpívat

tolik krásných let.

Celej den jsem bojoval

s větrnými mlýny

a zpíval, co slova jsou

a co jsem to zač?

Celej den jsem bojoval

a snad už vyhoví mi

zase slyšet hudby pláč.

Zmítá se minulost,

klíčovou dírkou se dívá.

Zbývá dnů ještě dost,

tak odpusť mi, že zase zpívám….

… že sedm let jsem bojoval

s větrnými mlýny

hledal, co slova jsou

a co jsem to zač?

Sedm let jsem bojoval

a teď snad vyhoví mi

zase slyšet hudby pláč.

Zmítá se minulost

nad vltavskou bárkou už svítá.

Zpívám ti pro radost

a tak tě příteli vítám!

Tolik jsem tě miloval

tys’ nesnesla mý stíny.

Já hledal, co slova jsou

a co jsme to zač?

Tolik jsem tě miloval

teď bez pocitu viny

zase slyším hudby pláč.

Zmítá se minulost,

vltavská bárka se kývá.

Zbývá snů ještě dost

-kývá se, ale je živá.

Sedm let jsem bojoval

s větrnými mlýny a našel,

co slova jsou a co jsem to zač.

A ty, co jsi mě kádroval,

ze svý nuzný špíny,

neuslyšíš hudby pláč.

Celej den jsem bojoval

s větrnými mlýny...