Větrné mlýny
Ó Praho, ty zas bolíš,
jako prázdný řádky.
Zas na rozcestí stojíš
a zlá je cesta zpátky.
Proč zas Želivskýho,
Smíchov tam a zpět
Když jsem ti moh’ zpívat
tolik krásných let.
Celej den jsem bojoval
s větrnými mlýny
a zpíval, co slova jsou
a co jsem to zač?
Celej den jsem bojoval
a snad už vyhoví mi
zase slyšet hudby pláč.
Zmítá se minulost,
klíčovou dírkou se dívá.
Zbývá dnů ještě dost,
tak odpusť mi, že zase zpívám….
… že sedm let jsem bojoval
s větrnými mlýny
hledal, co slova jsou
a co jsem to zač?
Sedm let jsem bojoval
a teď snad vyhoví mi
zase slyšet hudby pláč.
Zmítá se minulost
nad vltavskou bárkou už svítá.
Zpívám ti pro radost
a tak tě příteli vítám!
Tolik jsem tě miloval
tys’ nesnesla mý stíny.
Já hledal, co slova jsou
a co jsme to zač?
Tolik jsem tě miloval
teď bez pocitu viny
zase slyším hudby pláč.
Zmítá se minulost,
vltavská bárka se kývá.
Zbývá snů ještě dost
-kývá se, ale je živá.
Sedm let jsem bojoval
s větrnými mlýny a našel,
co slova jsou a co jsem to zač.
A ty, co jsi mě kádroval,
ze svý nuzný špíny,
neuslyšíš hudby pláč.
Celej den jsem bojoval
s větrnými mlýny...