Písně, které zamrazí, rozesmějí i pohladí...
Je mlhavý ráno
Podzimních běd
Sklenka vína nedopitá
Je na nebi psáno
Tisíce vět
A žádná tě neuvítá
No tak se ptám
A co ty ptáci no ty
Co mají křivý noty
Na drátových osnovách
Jak snová chiméra
Zbytek vína od včera
Z nekonečnýho večera
vyteče ráno
No tak se boj
No tak běž no tak
Uteč někam
Jak včelí roj
Křivá věž
Já na tě smutně čekám
Je mlhavý ráno
Podzimních běd
Sklenka vína nedopitá
Je na nebi psáno
Tisíce vět
A já je všechny nepochytám
Ospalá je pláž.
Nedělní slunce hřeje.
Svých listů beznaděje
se ptáš:
Ó Villone, bratře!
Kam jen ses mi poděl.
Malíř múzu natřel
a v igelit ji oděl
Ó Villone, brachu!
Tenata čpí hrůzou.
V bleděmodrém nachu
slzy nepomůžou
Kolik tváří máš?
Schovaných v tůňce, kde je
zrcadlo, které kleje
tu tvář.
Ó Villone, bratře!
Kam jen ses mi poděl.
Malíř múzu natřel
a v igelit ji oděl
Ó Villone, brachu!
Tenata čpí hrůzou.
V bleděmodrém nachu
slzy nepomůžou
Já měl jsem jednou takovej
divnej sen
Bylo to zvláštní - pár
podivnejch snílků
si přišlo vyměnit
nově pořízené masky
Slunce si nasadilo brejle s UW filtrem
a zvědavě nahlíželo
Jak tlupa opilých herců
hrála o prostitutce
a sedmi trpaslících
Střízlivost byla vyjímečnější
než sama Fata Morgana
Já měl jsem jednou takovej
divnej den
Z prohořelých mozků zbyl jen popel
potřebný na zahnojení
dalších přetvářek
Lidé chodili po čtyřech
bankovkám narostly nohy
Tak pobíhaly a hnojily
čerstvě zasazenou nemoc
Zatímco city vodpouvaly
parníkem s pirátskou vlajkou
na Ostrov Kanibalů
Tak vyndejte skalpel
bude se večeřet
Stál týpek na rohu
a byl vopilej
a jeho múza kolem šla.
Stál tam už hodinu
a nebylo mu hej
zjistil, že asi křivě šláp.
Nechci vaše nízký ceny
a jahody v zimě.
Na hoďku do solárka venku tuhej mráz.
Když bráním se a zuby cením,
tak jsem asi divnej,
nebezpečnej, prostě pod obraz.
Teď už myslet nemusíte,
my myslíme za vás.
Udělejte si pohodlí.
Ale jestli to zkusíte,
strčíme vás za pás.
Pak bychom se přece dohodli.
Já za to nemohu,
naději mi dej.
Odpoutat všechna želízka
Na cizí předlohu
zverbovat mě chtěj.
Bych tančil jak kdo zapíská
Bezstarostná hypotéka
nikdy než teď právě.
Tuto šanci nelze promarnit.
A hodnota člověka
je rovna hovna v trávě
-začni makat přestaň doma hnít.
Co je to za kecy,
když na polích jsou krysy
a mlha hubu votvírá.
Už nebaví mě poslouchat to
"tehdy, dávno, kdysi."
O prohnilou hůl se opírat.
Na papír napsal jsem si pár slov,
jak se mi zalíbilo.
Pak přišel znalec, řekl to schov',
tohle už tady bylo.
Triko měl žlutý - "Never I love"
z něj na mě zasvítilo.
A co vy, pánové,
co vy vytvoříte?
Z principu prostopášní
exhibicionisté.
Skeptici v duchoprázdnu
maj studnu prázdnou
a nikdo vodu nedolejvá.
Jako když čápi
krouží nad krajinou
tak múzy slouží,
nevyhynou!
Jako když čápi
krouží nad krajinou,
tak múzy slouží,
nepřestanou.
Opakovat je básníkův rov,
tohle už tady bylo.
Zapomeň na knihy , rádio "off"
- to tě ovlivnilo.
Umění je jít rodit na hřbitov
- to je nový dílo
A co vy, pánové,
co vy vytvoříte?
Z principu prostopášní
exhibicionisté.
Skeptici v duchoprázdnu.
Skeptici v duchoprázdnu.
Skeptici v duchoprázdnu.
Studentskej život.
Prsty vod strun zvohejbaný.
Studentskej život.
Včera noční, ztítra ranní
směna ve fabrice.
Studentskej život.
Prsty vod strun zvohejbaný.
Studentskej život.
Někdy voprus, milá paní,
milí rodiče!
Pořád unikám
vzhůru do nikam.
Pořád utíkám,
ani nevím kam.
V jiný dimenzi
na oběd do menzy.
V silný averzi
šetřím na penzi.
Studentskej život.
Prsty vod strun zvohejbaný.
Studentskej život.
Stresem narušený spaní.
Silný caprice.
Studentskej život.
Parametry předepsaný.
Sudentskej život.
Prý neplatičů daní.
Po zemi plazí se.
Ta paní za sklem
vypadá zhasle.
Neřeknu nashle
dokud sklo nepraskne.
Sedí za kasou
s tupou grimasou.
S očima v sloup,
že bys je vydloub.
Tak jak nám podzim ustlal
já všechno zlé jsem ustál
a schoval rozum pod listí
Tak jako vítr v polích
pomyslím na cokoli
i v kraji plném závisti
Svoboden jsi v sobě sám
a je jedno kudy kam
kdy a jak chceš dojít
V okolí nic nenajdeš
ať je slunce, ať je déšť
ať třeba obojí)
Jak ryby v kalné vodě
hledáme vinu v době
a sebou jsme si nejistí
Trnouce v mrtvém bodě
voláme po svobodě
-snad nám ji konzum zajistí
Svoboden jsi v sobě sám
a je jedno kudy kam
kdy a jak chceš dojít
V okolí nic nenajdeš
ať je slunce, ať je déšť
ať třeba obojí)
Ve věčných pouštích
vyhnanství mého,
zanechej stopu,
napiš mi jméno.
A pošli jej po větru
na křídlech albatrosů,
až na věž kostela,
kde náš čas letí,
i když netak docela.
Ref.:
Buď se mnou příteli,
v dobách hezkých, ba i zlých.
Na smrtelný posteli,
netvrď mi anděli,
že jsi zpych.
Na cestách, necestách,
ne, že bych ti nepomoh'.
já tulák po hvězdách,
ztracenec, neznaboh.
Budeš-li, věčnosti,
ke mně milosrdná
a moje proměna
přetaví se v píseň...
Dal bych ti všechno ze své lodi,
jenom ne plutí.
Tak vítej na palubě
věčného pnutí.
Ref.:
Ref.:
Ó Praho, ty zas bolíš,
jako prázdný řádky.
Zas na rozcestí stojíš
a zlá je cesta zpátky.
Proč zas Želivskýho,
Smíchov tam a zpět
Když jsem ti moh’ zpívat
tolik krásných let.
Celej den jsem bojoval
s větrnými mlýny
a zpíval, co slova jsou
a co jsem to zač?
Celej den jsem bojoval
a snad už vyhoví mi
zase slyšet hudby pláč.
Zmítá se minulost,
klíčovou dírkou se dívá.
Zbývá dnů ještě dost,
tak odpusť mi, že zase zpívám….
… že sedm let jsem bojoval
s větrnými mlýny
hledal, co slova jsou
a co jsem to zač?
Sedm let jsem bojoval
a teď snad vyhoví mi
zase slyšet hudby pláč.
Zmítá se minulost
nad vltavskou bárkou už svítá.
Zpívám ti pro radost
a tak tě příteli vítám!
Tolik jsem tě miloval
tys’ nesnesla mý stíny.
Já hledal, co slova jsou
a co jsme to zač?
Tolik jsem tě miloval
teď bez pocitu viny
zase slyším hudby pláč.
Zmítá se minulost,
vltavská bárka se kývá.
Zbývá snů ještě dost
-kývá se, ale je živá.
Sedm let jsem bojoval
s větrnými mlýny a našel,
co slova jsou a co jsem to zač.
A ty, co jsi mě kádroval,
ze svý nuzný špíny,
neuslyšíš hudby pláč.
Celej den jsem bojoval
s větrnými mlýny...