Rozdělení kytar podle způsobu tvorby a vzniku tónu

AKUSTICKÉ

Po rozechvění struny vzniká tón, který je veden kobylkou a rezonančním otvorem do těla nástroje. Tam se pomocí přední desky, rozestavení žeber a tvaru těla nástroje zesiluje a získává potřebné kvality, jako např. barvu (témbr). Kvalita těchto kytar je tedy zcela závislá na správné konstrukci a materiálu, ze kterého jsou vyrobeny.

Vynikají zejména nenahraditelnou barvou a čistotou tónu a nezávislostí na aparatuře.

Nevýhodou může být nízká hlasitost, zejména hrajeme-li v rušném prostředí.

Velmi by stouply na ceně, kdyby se někteří jedinci naučili držet h... a poslouchat ...

Patří sem:

Španělská kytara

Od ostatních kytar se odlišuje především větší šířkou krku (50 mm, +/- 2 mm), barevnějším tónem, vždy kulatým rezonančním otvorem a nylonovými strunami, které se, na rozdíl od jiných kytar, upevňují do kobylky pomocí uzlíků, vzniklých podvlékáním struny. (Více info viz Kytarové struny.)

Pravá ruka hraje téměř výhradně prsty, trsátko je spíše výjimkou (některé jazzové styly).

Typická je hra pomocí nehtů, díky nimž dosáhneme ostrého a výrazného tónu.

Využití nachází zejména v klasické hudbě, flamencu, brazilské hudbě a jazzu.

Jumbo kytara

Od španělské kytary se odlišuje užším hmatníkem a kovovými strunami. Typické je robustnější tělo nástroje, které většinou umožňuje pronikavější basové tóny. Krk je uzpůsoben většímu tahu strun, často je v něm zabudovaný vyztužený drát, kterým je možné upravit případné nežádoucí prohnutí. Struny jsou upevněny do kobylky pomocí kolíčků. Pravá ruka hraje prsty nebo trsátkem.

Jumbo nachází využití v mnoha hudebních stylech, nejčastějšími jsou country, folk, jazz, blues, rock.

Westernová kytara

Zatím jsem nezjistil zásadní rozdíl mezi jumbem a westernovou kytarou. Snad jen to, že jumbo mívá robustnější tělo a tím pádem také pronikavější basy.

Jazzová kytara (Gibsonka[gibsnka])

Má klenutou horní desku se dvěma ozvučnými otvory, tzv. efy, které jsou podobné ozvučným otvorům u houslí. Je vybavena výřezem v těle pro levou ruku (tzv. cutaway) pro lepší pohylivost a snadnější dohmat do výšek. Dalším specifickým prvkem je pickguard, což je dopadová plocha pro trsátko, příp. i ruku, která brání poškození povrchu přední desky. Jak už název sám napovídá - je typická zejména pro jazzovou hudbu.

Havajská kytara

Je stavbou těla podobná španělské kytaře, laděná do durového akordu, odlišuje se především způsobem hry: Po strunách přejíždíme kovovým pražcem drženým v ruce, čímž zkracujeme délku chvění tónu.

Dobro

Rezofonická kytara (tělo je opatřeno velikým hliníkovým rezonátorem) s dřevěným tělem. Na dobro s kytarovým zakulaceným krkem můžeme hrát buď klasickým kytarovým stylem nebo tzv. slide stylem (pomocí hracího želízka jako u havajské kytary), při němž lze mít nástroj položený vodorovně na kolenou. Vyniká silným a zvonivým zvukem a nachází využití především v country a bluegrassu.

Akustická baskytara

je strunný, basový nástroj, který má oproti elektrické baskytaře duté tělo podobné westernové kytaře, ale poněkud větší. Většina akustických baskytar je opatřena pražci, ale vyskytují se i bezpražcové. Nástroj má běžně čtyři stuny, ladění je pak podobné jako u kontrabasu nebo elektrické baskytary - E-A-D-G (o oktávu níž, než hlubší struny normální kytary). Výjimečně se objevují i vícestrunné nástroje. Protože uslyšet akustickou baskytaru bez zesilovače může být obtížné, bývají nástroje vybaveny např. piezoelektrickým snímačem.

První moderní akustickou baskytaru vyvinul Ernie Ball na začátku 70. let. Na konci 80. a během 90. let se akustická baskytara používala během MTV Unplugged koncertů.

ELEKTROAKUSTICKÉ (POLOAKUSTICKÉ)

Jsou obdobou akustické kytary, liší se pouze zabudovanou elektronikou pro snímání zvuku (snímač v kobylce, zabudovaný mikrofon, vstup pro konektor Jack 1/4, atp.). Jejich obliba vzrůstá, díky možnosti nazvučení nástroje. Často pomáhá vyřešit problém s hlasitostí kytary v kapele, kde se vyskytují hlasitější nástroje (bicí, el. baskytara, dechové nástroje).

ELEKTRICKÉ (ELEKTROFONICKÉ)

Elektrická kytara (správněji elektrofonická) je druh kytary, ve které elektromagnetické snímače převádějí chvění strun s ocelovým jádrem na elektrický proud, který je veden z kytary do zesilovače. S elektrickou kytarou se často používají nejrůznější efekty k úpravě zvuku. Výsledný zvuk významně ovlivňuje i použitý zesilovač a reproduktor. Kytary bývají nejrůznějších tvarů.

Viz Článek na Wikipedii.