ROZDĚLENÍ KYTAR PODLE HUDEBNÍHO STYLU, VE KTERÉM MAJÍ NEJVĚTŠÍ VYUŽITÍ

Do této skupiny lze zařadit nástroje, které byly specificky upraveny pro daný hudební styl.

Jazzová kytara

Mívá dva ozvučné otvory na přední desce (efy), podobné jako u houslí. Je charakteristická vysokým dohmatem a ostrým pronikavým tónem. Většinou se jedná o elektrofonické nebo elektroakustické kytary. Typickým zástupcem je kytara Gibson.

Flamenco kytara

U flamenkové kytary se požaduje, aby měla po Úhozu jasný a rychlý nástup tónu (tj. struně nesmí trvat příliš dlouho, než rozezvučí dřevěné tělo kytary) a také rychlé odeznění, jinak by totiž veškeré rytmické techniky, jako jsou rasgueo, rasgueado či alzapúa ztratily svoji údernost a zejména raguea by se slila v nepřehlednou směsici zvuků.

Mezi další odlišnosti oproti klasické kytaře patří nízko položené struny a golpeador.

Nízko položené struny mají dvě funkce: blízkost k hmatníku usnadňuje hru legato, velmi často ve flamenkové kytaře používanou, blízkost k ozvučné desce pak usnadňuje údery prsty do ozvučné desky (golpe). Vzhledem k tomu, že golpe se obvykle hraje současně s údery do strun, hraje vzdálenost ozvučné desky od strun významnou roli.

Tenká ozvučná deska musí být proti úderům prstů chráněna - jinak by brzy byla samá díra (jak je vidět u kytary Manitase de Plata). K tomu slouží tenký chránič (golpeador), nalepený okolo ozvučného otvoru. Golpeador bývá buď bílý nebo častěji průhledný (mnoho flamenkových kytar se dnes prodává bez golpeadoru, ten je k dispozici zvláť jako plastová samolepka, kterou je možno čas od času vyměnit).