LÁSKA
Chodil chlapec malý
večer co večer
lucerny se ptát
Víru proč mu vzali
a milujíc těch slečen
z nich žádnou nemá rád
Kráčel hošík mladý
den co den
mlčky ke hřbitovu
Touže poznat vnady
přenádherných žen
vyhýbá se slovu
Běžel vdovec starý
noc co noc
přeskočil hřbitovní zeď
Sic tisíce žen znalý
nešel pro pomoc
stále doufá v odpověď
...
Jednou dívka mladá
jednou za život
utrhla kopretinu
jež rostla za tou zdí
a dráždila si s ní
svá ňadra
Potom okvětními lístky
vybílila šeď pomníku
bez epitafu
Hrobu jeho,
toho, co
miloval!
To však ona nevěděla,
nikdy ho nespatřila.