VE ZVONICI
Průhledné pruhy světla
tiše a jemně
bijí do zvonů:
Nad Lipnicí ptáci
Kol dokola jejich hvizd
kol dokola hezkých míst
kol dokola zpěvný sbor
kol dokola celý chór
Lipničko má
toulavá
Přec jsi doma
přec bolavá
Není zvoníka
a není zvonů
Kdo mi odcinká
cestu domů?
Na hradní zdi ptáci řvou
hukot hnízd hrá nad hlavou
Zvonečku jsi teskný, bledý
stejný jako naposledy
dej pozor kdo si na tě hledí
(Lidé kteří mnoho vědí
lidé kteří nepovědí?
Lidi dobíječi krví zla
plni pravdy jež je zahryzlá?)
Nad Lipnicí hejno vran
hradním oknem dokořán
aby slunko hřálo krouží
aby zřely jaro v louži
Nastala noc
Měsíc si s ní hrál
Já tam stál na hřebeni skal
a volal o pomoc
Měsíc olizuje střechy hradu
já žádám jej o dobrou radu
Sedě ve zvonici málem usínám
promnulé prsty do strun zatínám
Však zahořkle a trpce zní má mandolína
jak ze srdce krev mi stříká pod rukáv
Zahořkle a trpce a nepřijímá vína
jímž pyšníváš se jako páv
Čím jsou vína vinna?
Za básníky
Jako mírná polovina
Hvězdy jak stříbrné jehly
celou noc se ani nehly
Prošívajíce křivé notové linky
jak jedovaté konvalinky
v nadmořském oceánu hudby...
Nad Lipnicí ptáci
citlivě větrem se potácí
Broukám si kam si brouk asi
zrovna ukrouh z rouna dobrou noc
Nad Lipnicí ptáků moc
a mají moc