SMUTNĚ I NADĚJNĚ
Miloš Hrabal provozoval Desert a Trojku úžasným způsobem. Vybudoval místa setkávání, kde tepe život, kde lidé přicházejí nejen, aby spolu seděli a pili, ale aby také kultivovali svou duši. Pestrý kulturní program mu byl bytostnou potřebou. Komunita kolem Desertu a Trojky je těžce zasažena jeho náhlým úmrtím, neboÅ¥ to byl člověk, kterému je mnoho lidí za hodně krásného vděčno. Ani Bohoslužba Desert by bez něj nebyla. Proto nejen minuta ticha, kterou jsme drželi, ale i modlitba a kázání byly tentokrát hledáním naděje v těžké chvíli. Zdeněk Větrovec zpíval své křehké šansony, kapela šlapala, Desert byl opět přeplněn. Režisér Vladimír Morávek mluvil o současném člověku a "pošetilé" činnosti zvané divadlo, o potřebě nebýt sám. Závěrečné čtení Myškinova vyznání z Dostojevského Idiota jako by vše završilo a ukázalo, co dál - jak žít a o co se snažit. Děkujeme.