V. I. T. R.

SVOBODA

Tak jak nám podzim ustlal

já všechno zlé jsem ustál

a schoval rozum pod listí

Tak jako vítr v polích

pomyslím na cokoli

i v kraji plném závisti

Svoboden jsi v sobě sám

a je jedno kudy kam

kdy a jak chceš dojít

V okolí nic nenajdeš

ať je slunce, ať je déšť

ať třeba obojí)

Jak ryby v kalné vodě

hledáme vinu v době

a sebou jsme si nejistí

Trnouce v mrtvém bodě

voláme po svobodě

-snad nám ji konzum zajistí

Svoboden jsi v sobě sám

a je jedno kudy kam

kdy a jak chceš dojít

V okolí nic nenajdeš

ať je slunce, ať je déšť

ať třeba obojí)

VE VYHNANSTVÍ

Ve věčných pouštích

vyhnanství mého,

zanechej stopu,

napiš mi jméno.

A pošli jej po větru

na křídlech albatrosů,

až na věž kostela,

kde náš čas letí,

i když netak docela.

Ref.:

Buď se mnou příteli,

v dobách hezkých, ba i zlých.

Na smrtelný posteli,

netvrď mi anděli,

že jsi zpych.

Na cestách, necestách,

ne, že bych ti nepomoh'.

já tulák po hvězdách,

ztracenec, neznaboh.

Budeš-li, věčnosti,

ke mně milosrdná

a moje proměna

přetaví se v píseň...

Dal bych ti všechno ze své lodi,

jenom ne plutí.

Tak vítej na palubě

věčného pnutí.

Ref.:

Ref.:

Větrné mlýny

Ó Praho, ty zas bolíš,

jako prázdný řádky.

Zas na rozcestí stojíš

a zlá je cesta zpátky.

Proč zas Želivskýho,

Smíchov tam a zpět

Když jsem ti moh’ zpívat

tolik krásných let.

Celej den jsem bojoval

s větrnými mlýny

a zpíval, co slova jsou

a co jsem to zač?

Celej den jsem bojoval

a snad už vyhoví mi

zase slyšet hudby pláč.

Zmítá se minulost,

klíčovou dírkou se dívá.

Zbývá dnů ještě dost,

tak odpusť mi, že zase zpívám….

… že sedm let jsem bojoval

s větrnými mlýny

hledal, co slova jsou

a co jsem to zač?

Sedm let jsem bojoval

a teď snad vyhoví mi

zase slyšet hudby pláč.

Zmítá se minulost

nad vltavskou bárkou už svítá.

Zpívám ti pro radost

a tak tě příteli vítám!

Tolik jsem tě miloval

tys’ nesnesla mý stíny.

Já hledal, co slova jsou

a co jsme to zač?

Tolik jsem tě miloval

teď bez pocitu viny

zase slyším hudby pláč.

Zmítá se minulost,

vltavská bárka se kývá.

Zbývá snů ještě dost

-kývá se, ale je živá.

Sedm let jsem bojoval

s větrnými mlýny a našel,

co slova jsou a co jsem to zač.

A ty, co jsi mě kádroval,

ze svý nuzný špíny,

neuslyšíš hudby pláč.

Celej den jsem bojoval

s větrnými mlýny...